Ekonomie popisuje konečný důsledek této řady změn následovně: Zvýše-
ní objemu investovaného kapitálu vede, při nezměněném počtu lidí odhodla-ných jít pracovat za mzdu, k růstu mezního užitku práce, a tudíž i k růstumzdových sazeb. Tím, co zvyšuje mzdové sazby, je přírůstek kapitálu převy-šující populační růst, nebo jinými slovy zvýšení podílu investovaného kapitá-lu na jednoho obyvatele.
Na nenarušovaném trhu práce směřují mzdovésazby k úrovni, při které se rovnají mezní produktivitě každého druhu práce,neboli k výši rovné zvýšení či snížení hodnoty produktu způsobené zaměst-náním či propuštěním jednoho pracovníka. Při této úrovni najdou prácivšichni, kdo ji hledají, a všichni, kdo chtějí zaměstnat další pracovníky, jichmohou najmout, kolik požadují. Pokud jsou mzdy zvýšeny nad tuto tržnísazbu, je nevyhnutelným důsledkem nezaměstnanost části potenciální pra-covní síly.
Nezáleží na tom, jaká doktrína je použita ke zdůvodnění vynucenímzdových sazeb nad úrovní potenciálních tržních sazeb.
Mzdové sazby jsou nakonec určeny hodnotou, kterou připisují službám
a úspěchům příjemce mezd jeho spoluobčané. Práce je oceňována jako ko-modita nikoli proto, že by podnikatelé a kapitalisté byli bezcitní a krutí, aleprotože jsou bezvýhradně podřízeni nadvládě spotřebitelů, kteří jsou dnesz drtivé většiny tvořeni příjemci mezd a platů. Spotřebitelé nejsou ochotnipodporovat něčí domýšlivost, opovážlivost a samolibost. Chtějí být obslouže-ni co nejlevněji.
Srovnání historického vysvětlení mzdových sazeb
a regresního teorému
Může být užitečné porovnat doktrínu marxismu a pruské historické školy,
podle níž jsou mzdové sazby historickým datem, a nikoli katalaktickýmjevem, s regresním teorémem kupní síly peněz.